Nedals mi kytku na Valentýna

15. února 2013 v 10:48 | Nikolas |  vzkazník

Včera jsem byla na brigádě. Dělala jsem v obchodě hostesku a nabádala zákazníky k Valentýnské akci. Oslovovat jsem měla hlavně muže a začínala jsem větou: "Dobrý den, už máte dárek k Valentýnovi?". No, nemusím vám vykládat, jaké byly většinou odpovědi. Ale jak jsem tam tak stála a pozorovala dění kolem mě, přemýšlela jsem o tomto svátku. A došla jsem k závěru, že už ho dávno beru jinak, než když mi bylo osmnáct.



Když jsem totiž byla mladší, Valentýn jsem naprosto zavrhovala. A to ze tří důvodů - americký svátek, komerce a to, že by si lidé měli vyjadřovat lásku po celý rok, pokud se opravdu milují. Určitě vás ani jeden z nich nepřevapí. Jsou to názory, které papouškuje každý, kdo ho neslaví. Když jsem ale tak pozorovala ty všechny pány a mladíky, kteří s koupenou kyticí vybírali ve vinotéce dobré víno a ve velkém kupovali bonboniéry, řekla jsem si, že komerce - nekomerce je to prostě hezké gesto. Vím, že byli chudáci docela pod tlakem, protože nevěděli, co mají koupit, aby se své polovičce zavděčili, ale na druhou stranu se mi líbila ta snaha. Kolikrát se u mě zastavil nějaký muž a ptal se, co musí udělat pro to, aby dostal šperk, který jsem rozdávala. A o pár minut později už se vracel s účtenkou a dárek přebíral se slovy: "To bude mít žena radost."

Prostě už si nemyslím, že je to zase tak marný svátek.

Mým nejsilnějším argumentem tehdy bylo, že je americký a proč bychom my Češi měli něco takového přijmout za své. Ale od té doby jsem se trochu změnila, začala se zabývat různými kulturami - zvyky, tradicemi i svátky. A s klidem můžu říct, že pokud bych ve své milované Indonésii našla nějaký svátek, který by se mi opravdu líbil, neviděla bych problém v tom ho začít slavit. Proč ne? Národy a státy už dávno nejsou izolované a kulturní vlivy pronikají všemi směry. A mě to nevadí. Jsem samozřejmě hrdá na Českou republiky (no, spíš na to, že jsem Čech) a mám ráda naše zvyklosti. Ale nechci se před světem uzavírat. Pokud se mi něco líbí, můžu to přece dělat pospolu s tím naším českým. Vždycky jsem Valentýn odmítala s tím, že my přece máme První máj. Jenže - kdo opravdu myslí na tento svátek lásky? Jo, je to krásné - rozkvetlé stromy, teplo... rozhodně vhodnější podmínky než teď v únoru. Ale já jsem pusu pod rozkvetlou třešní za pět let, co jsem se svým Drahým, dostala asi jen jednou, a to ještě maličko vynuceně. No, abych to neprotahovala, tak jen dodám, že si prostě myslím, že bychom si neměli hrát na tak tvrdohlavé vlastence. Jíme v McDonaldu, díváme se na zahraniční filmy s titulkami, přejímáme cizí slova. Pronikání cizích vlivů se neubráníme.

Druhým důvodem byla již zmiňovaná komerce. Nelíbilo se mi (a stále se mi to nelíbí), že na Valentýna všichni vybrakují obchody. Se slevovými akcemi se vždy roztrhne pytel, v televizi se to zamilovanými filmy jen hemží a všude na vás padá takový ten tlak, že prostě NESMÍTE být sami a MUSÍTE alespoň někomu něco koupit. Ano, tohle se mi příčí. Ale myslím si, že už je to na nás, jestli tuhle komerci pomáháme vyživovat, nebo ne. Pokud bych byla muž, své partnerce bych určitě nekoupila drahý dárek. Možná ani tu bonboniéru. Stejně tak bych ji nepozvala do restaurace. Naopak bych asi koupila jen víno, udělala dobrou večeři. Nebo ještě míň - koupila bych masážní emulzi a překvapila ji parádní láskyplnou masáží. A i naopak. Kdybychom to s Drahým slavili, nekupovala bych svůdné prádlo, na které jsou teď reklamy všude. Udělala bych mu třeba hezkou snídani do postele a pak ho nechala jít do práce (proč by se to mělo slavit jen večer?). Nikde není dáno, že čím dražší dárek, tím lepší. To si jen všichni namlouváme. Opět je tu porovnání s Prvním májem. Tam stačí jen svou lásku políbit. Ale to přeci můžeme i u Valentýna.

Poslední bod je asi nejdůležitější. Tvrdila jsem, že lásku bychom si měli vyjadřovat mnohem častěji než jednou za rok. To je fakt. Jenže to zní jako nějaká idylka. Tohle jsem prohlašovala, když jsem byla zadaná jen rok, dva. To jsme byli opravdu ještě hrozně moc zamilovaní. A taky jsme spolu netrávili tolik času. Chodili jsme na rande, viděli jsme se převážně jen o víkendech... V takovém případě člověk opravdu nemá potřebu vyjadřovat lásku ještě jinak. Ale upřímně, teď, když už jsme spolu prakticky denně, nakupujeme spolu, uklízíme, řešíme problémy, mnohdy na sebe ani nemáme náladu, vytáčíme se, nechápeme naše myšlenkové pochody... no prostě když už jsme dávno sundali růžové brýle, tak si myslím, že vůbec není na škodu udělat si jeden den takový, jaké to bývalo dřív. Opravdu ráda bych po dlouhé době šla zase na rande. Opravdu bych chtěla dostat kytku. Tohle mi chybí a pokud bych to aspoň jeden den mohla mít, klidně bych toho Valentýna slavit začala. Jasně, ještě je tu výročí. Ale to je úplně stejně nucené jako tento svátek. Máte prostě pevně daný den, nad kterým jako by blikalo "MUSÍŠ SLAVIT". To je stejné jako Silvestr. Taky všichni máme pocit, že musíme pít a užít si to, ale přitom se nám nikomu vlastně ani nechce.

Nikdy by mě nenapadlo, že takhle přehodnotím svůj názor. Ale je to tak. Přiznám se, že když jsem se včera večer vracela z brigády a Drahý na mě čekal doma, trochu jsem doufala v to, že mi mezi dveřmi vlepí pusu, dá mi jednu gerberu a řekne něco v tom smyslu, že i když jsme se dohodli, že slavit nebudeme (jako každý rok), že mi chce prostě říct, jak moc mě má rád.

Opravdu si myslím, že v jistém stádiu vztahu člověk uzná, že by si takový okamžik přál...

Nadpis článku: písnička Kráva
 


Komentáře

1 Matthias | E-mail | Web | 15. února 2013 v 11:17 | Reagovat

nejlepší důvod něco neslavit je = protože nechci

2 renuška | Web | 15. února 2013 v 11:37 | Reagovat

Také jsem se na to tak dívala, jako Ty. A to mi bylo cca 30.  Byla jsem vdaná a nějak jsem necítila potřebu to s tehdejším mužem nějak víc řešit. Od té doby, co mám vedle sebe jiného partnera, to všechno vnímám jinak a i když si pokaždé řekneme, že to jde mimo nás, stejně si pak nějakou maličkost věnujeme, uděláme si krásný večer, prostě si jsme jen tak pro sebe. Pravdou je, že se tak snažíme žít stále, ale někdy únava, někdy stres, někdy děti nedovolí, abychom se stoprocentně věnovali sami sobě. Prostě důležité je, že se máme moc rádi a že i když ten zatracovaný Valentýn není "náš", přizpůsobíme si ho sami sobě a užijeme si ho. S kytkou, čokoládou, večeří, vínem a tou nejsladší pusou na světě.

3 Nikolas | Web | 15. února 2013 v 11:52 | Reagovat

[1]: No tak to určitě, ale já si myslím, že hodně lidí tento svátek neslaví právě z takových důvodů, jako jsem napsala já, ale přitom kdyby jim pak někdo udělal překvapení, vyznal lásku atd., tak by za to byli rádi. To je takové to "nechci, protože to nechce většina".

4 Margareta | E-mail | Web | 15. února 2013 v 12:02 | Reagovat

Hezky řečeno. Myslím si o Valentýnu to samé.

5 Ann Taylor | Web | 15. února 2013 v 12:16 | Reagovat

Chudáci pod stresem :D Hlavně manželé, co to už neřeší, a najednou si manželka vzpomene, že existuje Valentýn, a oni, aby neměli doma průser, pak chudáci sáhodlouze přemýšlí, co jim sakra koupit :D:D
Já tyhlety věci neřeším, nesnáším víno, kytky mi přijdou jako zbytečný dárek, co se za tři dny vyhodí...a nesnáším růžovou. Ale takhle...něco co člověk fakt využije, to bych si líbit nechala. Ale kdykoli :D

6 Nikol | 15. února 2013 v 13:08 | Reagovat

http://ask.fm/AlAn99999/answer/26715168258 prosím podpořte pokud máte ask..Moc by to ocenil jinak pěkný článek :))

7 Taychi | E-mail | Web | 15. února 2013 v 13:26 | Reagovat

Já mám přítele přes dva roky, ale nějak se ani jednomu z nás ten svátek nelíbí, nějak nás to netáhne, takže to neslavíme. Růži jsem dostala k výročí a na prvního máje si dáme pusu pod třešní, protože je zábava v mým okolí nějakou najít a zase někam zabloudíme :-D...

No a jinak ta písnička je taková, no pro zasmání. Já ji znám v AMV z anime Nana, tak jestli to znáš, tak ti hodím link :-D
http://www.youtube.com/watch?v=f3IJCTP8sZ0

8 Fée | E-mail | Web | 15. února 2013 v 14:02 | Reagovat

Já nevím, mně byl Valentýn vždycky tak nějak fuk. I když jsem byla zadaná a i teď, když jsem nezadaná. Vlastně jsem letos (po třech letech jsem neměla Valentýna s kým slavit) poprvé tenhle den v podstatě skutečně ignorovala a nenadávala, paradoxně :D

9 Hanka | E-mail | 15. února 2013 v 14:21 | Reagovat

No, já v podstatě dělám hodně nerada to, co mi podbízí ostatní. Je pravdou, že se tomu člověk v některých případech neubrání, ale i tak. Je asi pravda, že u tohoto svátku hodně záleží na tom, co a koho mám v hlavě a srdci. Potom věřím, že se asi člověk může nechat strhnout.
Něco pěkného, malého, nenápadného, obyčejného bych očekávala, nebo dala dnes, zítra, nebo za měsíc.Je jedno co je za den. Je to o radosti a lásce k druhému. Pokud to tak není, tak je vše zbytečné a směšné.
K té globalizaci svátků.....takže teď předpokládám, že  držíš půst.

10 Aailyyn | Web | 15. února 2013 v 14:53 | Reagovat

Tak pokud chlap opravdu nepodlehne masáži a nepřinese domů nějakou blbinu, která na něj zaútočila ve výloze. Kýčovité srdce by mi radost asi neudělalo, přestože se tak snažil. :-) Já mám radši první Máj, protože to má v sobě prostě něco hlubšího, atmosféra voní jarem. Valentýn v podstatě symbolizují akorát předražené pitominy v obchodech. To stokrát radši pusu prvního května.

11 Zuzka | Web | 16. února 2013 v 11:23 | Reagovat

No všechny ty tři argumenty jsem taky vždy používala. Ale je fakt, že dostat jednou za rok nějakou pěknou kytí, by mě moc potěšilo. Nehledě na to, že bych aspoň viděla, že na mě můj potencionální milý myslel, když ji kupoval.
Na druhou stranu si myslím, že by se to zase nemělo přehánět. Tím myslím, že by nezadaní neměli propadat panice, že jsou sami a že nikdo jim neposlal valentýnku. Což díky té komerci, kdy se na nás valí spousta srdíček z každého rohu, musí být asi pro některé nezadané těžké, pokud si ten svátek moc připouští k tělu.

12 Miloš | Web | 16. února 2013 v 22:05 | Reagovat

Když budeme přebírat svátky různých národů a kultur, můžeme slavit skoro pořád, přiblížili bychom se tak mottu Paris Hilton: "Člověk by měl žít tak, jako kdyby měl každý den narozeniny." ;)

13 Bezejmenné Esko | Web | 17. února 2013 v 14:27 | Reagovat

Chápu tvoje stanovisko, jo asi nikoho nebaví v každodenním stereotypu ještě někomu dokazovat lásku, myslim že to ani nejde a když už se o to člověk pokusí, zklouzne to v "Miluju tě" místo pozdravu.
Ale já nevim, romantika v podání Valentýna mi přijde prostě nevkusná, jako nikdy nebudu brečet u typicky romantickýho filmu, tak nikdy nebudu na svíčky, srdíčka, kytičky, čokoládičky... Jako je to milý od toho člověka, ale tim to hasne. :(
Ale třeba valentýnky u nás ve škole bych nezrušila, je to hrozná sranda hádat ,kdo vám poslal jaký vzkaz a kdo si z vám udělal srandu tímhle. ;)

14 PISTÁCIE | Web | 17. února 2013 v 17:12 | Reagovat

Máš pravdu, sama jsem si to vzdy obhajovala tim, jaky je to americky a komerčni svatek, ale preci jen si rikam, je to krasne, kdyz je žena obdarovana, navic, kdyz to absolutne nečeka, a mysli si, ze to s pritelem neoslavi, a naopak on ji nakonec prekvapi uzasnym darkem :) nebo nejakou skvelou večeři:)
nedsuzuju to, nikdy jsem neodsuzovala, prave ze naopak jsem vzdy moc stala o to mit to s kym slavit, ale vetsinou jsem byla na valentyna sama, a proto jsem si rikala, no a co, o nic nejde, je to americkej svatek, ale ted mam pritele uz nejaky ten rok, a spis si rikam, je krasny, kdyz si na me muj pritel vzpomene, a necim me prekvapi, a opravdu  pak cloveku i ukapne slza dojeti, je to teba komercni, ale na druhou stranu je tolik chlapu, co se kvuli tomuto svatku projevi tak, jak bychom my ženy ani nikdy v roce necekaly. na jednu stranu je to opravdu krasne videt ty muze, co pro tento den vse delaji :))) aby byl co nej :)

15 Říjnová | Web | 17. února 2013 v 19:56 | Reagovat

Já taky vždycky říkala něco podobnýho, až do loňskýho roku, kdy jsem byla zamilovaná a přála jsem si být s tou osobou, jenže ona byla zrovna stovky kilometrů daleko, dokonce za hranicemi. Takže jsem jen poslala smsku se slovy "mám tě ráda", samozřejmě omylem místo na německý číslo na český, pak jsem to jen zmínila na fb, poděkování a víc se o tom nemluvilo. Což bylo i momentální situací no..
A letos... letos jsem se snažila na to nemyslet a dělat něco jinýho, protože moje láska z loňského roku už je pryč. A úspěšně se mi to dařilo.
Obecně ale myslím, že je fajn jeden takový den. Buď jen tak a nebo prostě na nějaký ten svátek, narozeniny, cokoliv. Aby to bylo jak na začátku, jak říkáš :)

16 theam | E-mail | Web | 21. února 2013 v 10:45 | Reagovat

Ahojky, strasne se mi libi tvuj blog,hlavne clanky, je to vazne zajimavy a hezky pises :) takovy clanky me bavi cist, tak bych sem chtela chodit casteji, nechces spratelit? :) a ten design je uzasnej!!!:)

17 Nany | 24. března 2013 v 11:51 | Reagovat

Valentýn původně nepochází z Ameriky, ale ze starověkého Řecka a Říma

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
(c) 2006 - 2013 Nikolas (nickii.blog@email.cz)
zdroj obrázku v pozadí - zde