Hmyzí večeře

13. února 2013 v 22:02 | Nikolas |  vzkazník
V neděli v Brně proběhl HMYZÍ VEČER v Klubu cestovatelů a byla to nezapomenutelná akce. Už o ní možná víte z Facebooku, kde jsem vás na ni několikrát zvala. Bylo potřeba zarezervovat místa dlouho dopředu a ani se nedivím, byl o to velký zájem. Za šestichodové degustační menu jsme každý zaplatil 270 Kč a kdo chtěl, mohl dát ještě nějakou tu stovku navíc a okusit baby štíra. Do toho jsem ale nešla, protože se mi zdál hodně drahý (baby štíři jsou velice malí, mají možná tak pět centimetů). Říkám si - když ho moc budu chtít, koupím si ho ve zverimexu a udělám si ho sama. :)


Nejdřív něco k samotnému místu. V Klubu cestovatelů jsem předtím byla jen dvakrát. Poprvé ve svých patnácti na oslavě svých narozenin, kdy to ale ještě byla egyptská restaurace (ale taky příjemná), a podruhé před časem, kdy jsem vyhrála soutěž skrz Hedvábnou stezku. Takže jsem byla opravdu mile překvapená, jak hezké a útulné to tam je a jak mají skvělý jídelníček, nad kterým se vám sbíhají sliny (ovšem tento den byla kuchyně zavřená, takže alespoň máme důvod, proč tam zajít znovu). Je to sice trochu z ruky - v Králově Poli, ale pokud jste z Brna, tak tam někdy zajděte. Dělají i hodně zajímavá polední meníčka. Ne, tohle vážně není plánovaná reklama, ale občas prostě potřebuju vynést pochvalu.

Po příchodu jsme se usadili a akce začala. Klub se rozdělil na dvě poloviny (kvůli velkému počtu lidí) a ty se vždy střídaly při degustaci. Nejdřív jsme vzali talířek a postavili se k pultu, který sloužil jako provizorní kuchyně. Potom nám kuchař řekl, co to vlastně budeme jíst, vysvětlil přípravu a nakonec nám dal porci na talířek.

Listový salát s restovanými moučnými červy

Mouční červi jsou velice malí a po orestování taky téměř bez chuti. Připomínají trochu slupky v popcornu. Na salátu nebyli vůbec poznat, takže jsem nejdřív vyjedla červíky a potom až salát. Příprava byla jednoduchá. Kuchař říkal, že je důležité - poté, co červy koupíte - nechat je najíst obyčejného chleba, po dvou dnech jim ho vzít a za další dva dny misku vyčistit od mrtvolek a výkalů. Jedině tak budete vědět, co vlastně jíte. Pak je také důležité hmyz spařit. Je to šetrné zabití a taky se tím vyvarujete případným zdravotním problémům (bakterie atd.). Poté už je kuchař hodil na rozpálený olej a orestoval.

pro porovnání - mouční červi a zophobas

salátek

Cvrčci na másle

U cvrčků už bylo docela nutné je nejdříve spařit, protože jinak by chudáci na té pánvi skákali tak dlouho, dokud by se jim neusmažily nožičky. Jinak postup byl stejný jako u předchozího chodu. Ke cvrčkům jsme dostali kus chleba, ale myslím, že ani nebyl potřeba. Byli mnohem chutnější než červi, protože už měli alespoň trochu výraznější chuť.


chlebová pochoutka

Zophobas na chilli

Zophobas je velký moučný červ, který už je mnohem větší a masitější. Tato příprava už trvala trochu déle, než u malých červů a cvrčků. Opět se tedy nechal spařit, pak se osmažil na oleji, vytáhl ven z pánve a osušil od přebytečné mastnoty. Pánev se vytřela ubrouskem a pak se do ní červ vrátil. Kuchař ho posypal solí, pepřem a chilli a pořádně promíchal. Výborná pochoutka. Opět jsem si k němu dala trochu salátu.

Grilované saranče

Musím se přiznat, že saranče nemá konkurenci. Byl to ten nejlepší chod ze všech. Je to totiž už pořádné sousto, takže nemusíte soustředěně hledat v puse, co to vlastně žvýkáte a jestli vůbec. Líbí se mi, že už se můžu tomu chudákovi i pořádně podívat do očí. To vážně - vždyť u zophoba jsem dokonce fotila stále dokola jen jeho zadeček, protože mi nedošlo, že hlavička vypadá trochu jinak. :) Nicméně, saranče je prý buď s křídly, nebo bez nich. To s křídly není tak dobré a navíc se křídla stejně odtrhávají, protože to prý není nic příjemného, když se vám přilepí na patro. Takže naše sarančata byla bez nich. Kuchař taky varoval lidi s paradentózou, že už tu pro ně může být horší kousání. Proto jsem se trochu bála, jestli nebudou nožičky moc tvrdé, ale nakonec to bylo všechno tak akorát.


Šváb v těstíčku

Či bez těstíčka. Tenhle chod ve mně vzbuzoval největší obavy. Zprvu jsem si říkala, že bych se toho možná i vzdala - představovala jsem si totiž takového toho (minimálně) deseticentimetrového švába, jaký nám kdysi lezl v jednom indonéském hotýlku a ne a ne umřít ani po několika zašlápnutích. Naštěstí ale byli tihle mnohem menší, a tak jsem se od všech svých obav odprostila a bylo. Nakonec jsem i odmítla těstíčko (které tu bylo schválně pro ty slabější jedince) a rozhodla se dát si švába jen tak. Při přípravě kuchař říkal, že zde už je problém, pokud vám uteče z kuchyňské linky. Je velice schopný v rozmnožování a u vás doma by se mu zaručeně líbilo. A také je důležité ho nejíst syrového, protože je to obstojný přenašeč všech nečistot a bakterií.
Tento chod byl jako jediný smažený ve větší vrstvě oleje a docela dlouho. Kuchař říkal, že se dá jíst dvěma způsoby - buď ho rozkoušete celého, nebo (pokud jste gurmáni) ukousnete hlavičku a vnitřek vysajete. Sice mě bavilo onoho mého švába zkoumat, počítat mu nožičky a detailně ho fotit, ale že bych ho musela vysávat, to tedy ani ne. Uvnitř se totiž nachází taková žluto-zeleno-hnědá hustá tekutina.
No, nakonec jsem z něj nebyla moc nadšená, saranče nepřekonal. Ale špatný nebyl. Když jsem pak ochutnala toho v těstíčku, málem jsem to vyplivla, protože ty chutě mi nějak nešly dohromady. Takže vám radím - jestli si někdy budete vybírat mezi holým švábem a obaleným, berte holého.


A na závěr hmyzí dezert

Po těch všech chodech už samotný perníkový řez nebyl nic převratného, ale docela jsme se u něj pobavili, protože bylo legrační, jak všichni opatrně kousali a hledali všechny ty brouky a červy, které si potom fotili. Bylo to dobré, ale tahle speciální ingredience tam skoro nebyla poznat.

No, co říct závěrem? Snad jen to, že jsem moc ráda za tuto zkušenost. Jsem o krok blíž ke splnění dvou ze svých "cílů" (snězení živého ságového červa a smaženého pavouka). Večer to byl zajímavý a rozhodně vám všem doporučuju, abyste se takové akce taky zúčastnili, pokud budete mít možnost. Padla tam zmínka, že by se měla konat v brzké době i v Praze. Pokud na to nezapomenu, dám vám vědět.

Více fotek můžete vidět zde.
Nevíte, v čem by pro vás měl být hmyz prospěšný? Přečtěte si můj článek: Tip na dnešní oběd - hmyz
 


Anketa


Komentáře

1 V. | Web | 13. února 2013 v 22:24 | Reagovat

Tohle by do mě nikdo nedostal :D

2 pavel | Web | 13. února 2013 v 23:56 | Reagovat

Chudinkové, dneska se sežere všechno. :D

3 Miloš | Web | 14. února 2013 v 0:10 | Reagovat

Takový "skvělý jídelníček" tam mají každý den?
Já bych tyto lahůdky nespolkl ani se zavřenýma očima, o kousání ani nemluvě.

4 Cervenej_cudlik | E-mail | Web | 14. února 2013 v 9:36 | Reagovat

Teda závidím ti tvoji odvahu. Asi bych mluvila jinak, kdybych měla umřít hlady, ale v jiné situaci bych to nesnědla ani za milion.)

5 Nikolas | Web | 14. února 2013 v 9:44 | Reagovat

[3]: Nemají, to byla speciální akce.

[4]: Já si to říkala taky, ale pak jsem usoudila, že jsou to jen předsudky (hmyz se jí na všech kontinentech kromě Evropy, ale tady se dřív jedl taky). A mě předsudky nebaví, takže jsem si řekla, že to teda ne. :) A nakonec jsem ráda, protože kdo by to byl řekl, že saranče může být taková lahůdka. :)

6 Fantaghira | Web | 14. února 2013 v 20:28 | Reagovat

Já bych to chtěla vyzkoušet, ale ještě nikdy nebyla příležitost.
Ale teda smaženého (ani žádného jiného) pavouka by mi nikdo do pusy nedostal :D

7 Zmražená opice | Web | 14. února 2013 v 20:41 | Reagovat

Hmyz mi přijde nechutný, odporný, hrozně se ho štítím.. Ale říkám si, že jednou musím sebrat dostatek odvahy a nějaký ochutnat, byla by to další zajímavá zkušenost do mé soukromé sbírky :)
Vlastně teď jsem si uvědomila, že jednou jsem v rámci táborové hry musela sníst červa z maliny (každé zvlášť), červa nejdřív hezky rozkousnout a pak sníst. Bylo to pěkně hnusné, ale zvládla jsem to! A od malého červíka je to už k moučným červům a cvrčkům jenom malilinký kousek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
(c) 2006 - 2013 Nikolas (nickii.blog@email.cz)
zdroj obrázku v pozadí - zde