Letos mám jen jedno přání

18. prosince 2012 v 19:36 | Nikolas |  vzkazník
Víte, dlouho jsem zvažovala, jestli mám na svém blogu rozvířit současné dění kolem mé osoby. Není to nic osobního, není to nic, za co bych se snad měla stydět, ale přesto jsem si nebyla jistá, jestli tomu věnovat článek. Ale pak jsem si řekla, že když budou ty Vánoce (a navíc jsem dlouho ničím na blog nepřispěla), tak vám to povyprávím a zároveň tak napíšu článek věnovaný vánočnímu tématu - totiž přání.



Je to zvláštní, ale letos jsem měla obrovský problém říct, co bych vlastně chtěla. Odvíjí se to od toho, že všechny potřebné věci mám (no dobře, schází mi třeba foťák, nejlíp digitální zrcadlovka - ale to je finančně docela náročné), a to, co nepotřebuju, ráda s překvapením objevím až pod stromečkem. Ale k tomu mému největšímu přání... moc bych chtěla příští Vánoce slavit v Indonésii.

A nejen Vánoce. Celý rok. Počínaje mými narozeninami, přes Silvestr a Velikonoce, Dnem indonéské nezávislosti konče. Přála bych si, aby se mi podařilo se tam dostat a zažít tu pravou Indonésii. Mimo turistické oblasti, mimo restaurace, mimo hotely. Když jsem se před měsícem rozhodovala, jestli takhle na rok odjet, nejdřív jsem nechtěla, protože se ve mně ozývala nejistota a taky jsem nechtěla obětovat pětiletý vztah. No, nakonec jsem se však rozhodla, že to zkusím, a od té doby se tam neuvěřitelně moc těším a doufám, že se mi mé přání splní.

No, ale raději postupně... asi před měsícem jsem si podala přihlášku na studijní program Darmasiswa, který organizuje indonéská vláda a je pro lidi ze spousty zemí světa. Vybraní studenti (u nás je to kolem patnácti) pak dostávají stipendium a rok studují jazyk / tanec / hudbu / batik / fotografování / architekturu a spoustu dalších zajímavých oborů. Tato přihláška byla sama o sobě velkou zkouškou, protože bylo potřeba sehnat mnoho věcí (potvrzení od lékaře, osm fotek atd.) a navíc ještě samotnou šestistránkovou přihlášku vyplnit třikrát. K tomu napsat motivační dopis v angličtině, přidat životopis a vše odevzdat na Indonéském velvyslanectví. Jakmile jsme to udělaly (já a tři spolužačky), přišel nám z velvyslanectví email, ať vše ještě naskenujeme a pošleme elektronicky - ano, nabízí se otázka, jak to udělat, když už jsme všechno odevzdaly a kopie nemáme. Nakonec jsme to nějak daly dohromady a minulé úterý nás čekal pohovor.

Měla jsem docela strach, ale nakonec to tak hrozné nebylo. Sice jsem ho měla kompletně v indonéštině (uf, to mi dalo zabrat!), ale nějak jsem to zvládla, párkrát pány rozesmála a odcházela vyřízená, ale hlavně spokojená. Teď už nám jen zbývá čekat do první poloviny ledna, kdy se dozvíme výsledky. Z velvyslanectví totiž naše přihlášky putovaly do Jakarty, kde z nás všech padesáti vyberou oněch patnáct, dvacet studentů.

A proč jsem se tak dlouho rozmýšlela, jestli o tom napsat? Protože jsem dost pověrčivá a bojím se, že to můžu zakřiknout. Stačí i to, jak se tato zpráva roznesla v mé rodině. A přitom není ještě vůbec nic jasné.

Opravdu doufám, že mi to vyjde. To byste tu mohli číst snad denně zajímavý článek o tamním životě a lidech. Bylo by to skvělé. Takže mi, prosím, držte palce, ať se mi moje přání splní. Jinak pod stromeček jsem si přála snad jen řasenku, ale snad bude Ježíšek trochu štědřejší. :)

A co jste si přáli vy?
Odjeli byste takhle na rok studovat?
 


Komentáře

1 Lennie | 18. prosince 2012 v 19:53 | Reagovat

zdá se mi zvláštní, že jsem po dlouhé době zavítala právě na tento článek...dostala jsem podobnou příležistost ke studiu v německu, mám skoro složený jazykový diplom a vypadá to že úspěšně, průměr bych na to taky měla a žádná další kritéria vlastně nejsou...pořád mám ještě čas si všechno přehodnotit, ale zatím to nechávám plavat...když to tak píšu, přijde mi to strašně stupidní rozhodnutí, hlavně Německo se s Indonésií ani nedá srovnat, ale prostě se na to vůbec necítím a nemám poslední dobou pocit, že to je právě to, o co mi v životě jde...

2 Fantaghira | Web | 18. prosince 2012 v 22:24 | Reagovat

Držím palce! A moc ti to přeju.
Já jsem taky byla pověrčivá, když jsem si zařizovala Irsko a vlastně všechno řekla, až když to bylo jisté. Ale to bylo jednoduché, tam bylo jasné, že se tam dostanu.
Já přemýšlím, že bych aspoň na jeden semestr vyjela. Erasmus toho sice pro nás, angličtináře, nenabízí, ale mám vyhlídnuté jedno povedené místečko... Ale zatím to nechci řešit, až když udělám zápočet z lingvistiky (protože jestli ten nedám, tak letím rovnou).

3 pavel | Web | 19. prosince 2012 v 16:15 | Reagovat

Bude to i zkouška lásky a rok vám uteče rychle. Na ty články se už teď těším. :)

4 Říjnová | Web | 19. prosince 2012 v 18:35 | Reagovat

Jen jeď, rok uteče jako voda a jeden semestr je málo, to můžu říct teď, když se ten můj pomalu chýlí ke konci. Než se člověk pořádně rozkouká ve městě a ve škole, jsou dva měsíce pryč.
Na druhou stranu jsem ale ráda, že se mi to chýlí ke konci.
Jedna kamarádka taky řešila, co s láskou, jestli tu zůstat celý rok nebo ne. Nakonec se rozhodla, že zůstane, i za cenu vztahu, protože tohle je něco, co se vyplatí a jestli to láska nepřežije, tak to asi za to nestálo.
Něco jinýho je do té určité země kvůli lásce odjet, ale z vlastní zkušenosti říkám, že to taky není ono..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
(c) 2006 - 2013 Nikolas (nickii.blog@email.cz)
zdroj obrázku v pozadí - zde