Jak jsem se potkala s panem prezidentem a první dámou

12. července 2012 v 8:14 | Nikolas |  vzkazník
Jakarta, 1 p.m. místního času

Stáž na ZÚ v době, kdy má do země zrovna přijet pan prezident, není vůbec špatný nápad. Jsem moc ráda, že mi termín nakonec tak hezky vyšel a já mohla vpadnout do vlny příprav, ale i samotného průběhu.


S přípravami jsem pomáhala, jak jsem jen mohla. Protože nemám patřičné vzdělání, nemohla jsem pomáhat úplně se vším, ale ono i těch maličkostí, které jsou potřeba udělat, ale nikdo na ně nemá čas, bylo docela hodně. V rámci příprav jsem byla i na jednání mezi českou a indonéskou stranou, kde se detailně probíral program pana prezidenta. Dělaly se v něm změny, diskutovalo se. Byla to zajímavá zkušenost a já si myslela, že je to to nejlepší, co se mi na této stáži stane (protože kdo by si myslel, že se podívá na ministerstvo a budou ho tam navíc všichni respektovat).

Jenže to nemělo být ani zdaleka všechno. V neděli, kdy pan prezident Václav Klaus přiletěl z Yogyakarty, kde se setkal se sultánem, do Jakarty, se konala recepce. Dokonce jsem si kvůli ní koupila decentní šaty. Pomáhala jsem při vstupu vítat hosty, mezi kterými byl například i ministr životního prostředí pan Chalupa, nebo spousta důležitých podnikatelů nejen z české, ale i indonéské strany. Během celého večera jsem si povídala s lidmi a sesbírala si čtyři vizitky - všem se ještě musím ozvat. Jedna z nich navíc patří i ředitel ruských studií z indonéské univerzity Gajah Mada, která má v plánu vyučovat češtinu. Bylo to zajímavé setkání a já slíbila, že se spolu ještě uvidíme.

Ale úžasný zážitek z tohoto večera bylo prezidetské apartmá, které jsem měla možnost vidět. Před příjezdem pana prezidenta bylo totiž ještě potřeba zkontrolovat, a tak jsem poprosila a jako stážistka s překontrolováním "pomáhala" jednomu ze zaměstnanců ZÚ. Vím, že do takového prostoru už se v životě nepodívám a jsem moc vděčná, že mě tam vzal.

Samozřejmě bylo také zajímavé vidět přijíždět kolonu s limuzínou pana prezidenta. Hotel byl celý napjatý, všichni poctivě vítali jak jeho, tak i paní Klausovou. Bohužel jsem ho zahlédla jen chvíli. Ale při recepci byl velice ochotný, fotil se se spoustou lidí, bavil se s nimi a mě velice překvapil.


V pondělí večer jsem měla možnost jít do rezidence pana velvyslance, kde probíhalo takové neformální (bez tisku) shromáždění, kam se dostavil i pan prezident s manželkou. Protože jsme tam byli jen tři ze ZÚ (ostatní přijeli až s kolonou), museli jsme vítat u vchodu. Pan prezident i paní Klausová mi podali ruku. O chvíli později, kdy už byla místnost zaplněná lidmi, ke mně pan prezident přišel a zeptal se, jakou funkci tu mám. Odpověděla jsem, že funkci stážisty. Usmál se a odešel. O něco později za mnou přišel znovu a zeptal se mě, co studuju. Bylo těžké udržet se v klidu, protože komu v mém věku, bez dokončené školy, bez zaměstnání, se poštěstí být v jedné místnosti s tak důležitou osobou a ještě se s ní bavit?

Pak jsem šla oslovit paní Klausovou a poprosila ji o fotku. Byla moc milá a ochotná, dokonce chtěla vidět, jak se fotka povedla. Navíc jí to slušelo. A chvíli po tom se mi podařilo poprosit i pana prezidenta, jestli by se se mnou nevyfotil. Vůbec s tím neměl problém, až mi to vyrazilo dech. Také chtěl vidět, jak výsledná fotka vypadá. Celé tohle setkání mi ještě teď přijde docela neuvěřitelné, nejen z toho důvodu, že jsem se s nimi vůbec měla možnost setkat, ale také proto, že mi pan prezident přišel úplně jiný, než jakým se jeví v novinách nebo televizi. Byl usměvavý, milý, ochotný a neuvěřitelně "v pohodě". Byl to opravdu zážitek a moc děkuju panu velvyslanci, že mi umožnil se toho všeho účastnit (taky mě mohl nechat jako stážistku úplně bokem a na žádnou z akcí mě nepozvat).


Na závěr bych chtěla říct, že i když nám něco připadá jen jako sen, který se nemůže nikdy splnit, musíme doufat v to, že se to jednou podaří. A pak budeme překvapeni, jak jednoduše se může ze snu stát zkutečnost. Celá tato stáž byla dřív jen kdesi hluboko v mé hlavě, nevěřila, že zažiju to, co jsem za teď za týden (resp. dva) stihla.

Dopisováno o den později: Ještě bych ráda dodala příhodu z následujícího dne, kdy se paní Klausová chystala k odletu. Chtěla se s námi všemi rozloučit, a tak jsem se s ní měla tu čest znovu potkat v rezidenci. Nejdříve jsme si spolu všichni připili, pak jsme se posadili a ona nás vybídla, abychom se jí postupně představili a něco o sobě řekli. Aby si nás prý mohla zapamatovat. Vím, že si asi nemůže vrýt do paměti každého, s kým se setká, ale myslím, že to bylo úžasné gesto. A tak jsem řekla o svém studiu, o stáži, o lásce k této zemi. Možná jsem ji i zaujala, protože se mě pak ještě dodatečně na něco zeptala. Pak jsme od ní všichni na rozloučenou a jako poděkování dostali dáreček. Samozřejmě podle funkce a zásluh, takže já dostala jen malou pozornost (konkrétně kožené pouzdro na poznámky s českým lvem - krásně voní novotou), ale koho by napadlo, že mi tak významná dáma předá někdy v životě dárek? Ještě jsme udělali společnou fotku a pak se ní rozloučili. Jsem za to moc vděčná a opravdu z toho mám zážitek na celý život.

P.S. Komentáře si dovoluju mazat, protože tento článek jsem psala jako pochlubení, co neuvěřitelného se mi přihodilo, ne jako prostor pro politickou debatu (nechci mít na svém blogu negativní názory na osoby, se kterými jsem se potkala, když mám z tohoto setkání takovou radost).
 


Komentáře

1 Bakela | Web | 12. července 2012 v 9:02 | Reagovat

úžasné, jsem nadšená i za tebe! zážitek jak má být, mě nic snového ještě nepotkalo, ale možná proto že tomu nejdu zrovna svižně vstříc! jinak povedené fotky!

2 Lištička | Web | 12. července 2012 v 9:50 | Reagovat

Zdá se to až neuvěřitelné! Není zvláštní, že pro fotku s prezidentem ČR musí člověk vyrazit do zahraničí? ;-)

3 Martin | Web | 12. července 2012 v 10:03 | Reagovat

Takto, zkušenost je to bohatá a kdo neprožije, nemůže úplně hodnotit, jen být v úžasu, nebo naopak v rozhořčení. Já osobně sem se s panem Prezidentem setkal jednou. Neměl jsem tu čest s ním mluvit. Jeho vystupování na veřejném místě je velice příjemné. Ovšem s ohlédnutím na stav našeho státu je to trochu horší.

4 Daysy | E-mail | Web | 12. července 2012 v 10:20 | Reagovat

Teda tak to se ti poštěstilo. x)

5 Terka | E-mail | Web | 12. července 2012 v 10:21 | Reagovat

Páni, úžasný zážitek a pro tebe jistě velmi bohatá zkušenost.
Držím ti palce, aby to třeba vyšlo s tou univerzitou. :-)

6 Nikolas | Web | 12. července 2012 v 10:37 | Reagovat

[3]: Já při takovém setkání vůbec neřeším, jak je kdo dobrý ve své funkci. Je to prostě čest s takovým člověkem mluvit, ať už vede náš stát velice dobře, nebo naopak velice špatně. Pořád je to osobnost a pro jednoho z davu je takové setkání opravdu zážitek. :)

7 Schnitzel | Web | 12. července 2012 v 11:01 | Reagovat

To musel být skvělý zážitek! :) Já jsem se ještě nikdy s někým tak významným nesetkala. Snad se mi to jednou podaří.

8 Zmražená opice | Web | 12. července 2012 v 15:50 | Reagovat

Tak to muselo být skvělé :)
V Indonésii musí mít člověk velké štěstí, aby tam potkal nějakého bělocha, natož pak Čecha - a ty se tam setkáš rovnou s prezidentem :D
Klause jsem viděla, když byl před několika lety u nás na škole, ale popravdě si z toho setkání nepamatuju vůbec nic :D

9 pavel | Web | 12. července 2012 v 20:37 | Reagovat

Ani se nedivím, že byl ochotnej se s tebou vyfotit. Má rád mladý hezký holky. :D

10 Jezurka | Web | 13. července 2012 v 14:09 | Reagovat

To tedy máš nádherný zážitek na celý život! Věřím, že pro někoho "normálního" byl toto VELKÝ DEN a moc ti k němu blahopřeji. Kdybys totiž nebyla milá a chytrá (samozřejmě i hezká), tak bys asi opravdu jen stála u dveří jako rekvizita! Krásné!

11 Taychi | Web | 13. července 2012 v 17:39 | Reagovat

Je úsměvné, že se nepotkáte v Čr, ale někde v cizí zemi :-)

12 zuzana | 15. července 2012 v 9:43 | Reagovat

No parada, nech uz je prezident aky chce, ale urcite to bol velky a prijemny zazitok. Drz sa. z

13 anazuz04 | E-mail | Web | 16. července 2012 v 11:11 | Reagovat

Tenhle komentář nebude k článku, jenom ti řeknu, že jako Ruska podle mě nevypadáš!
A teď k článku, já, jakožto člověk co nemá rád našeho prezidenta, musím přiznat, že takovouhle příležitost nedostane kdokoliv, takže lucky you!

14 Nikolas | Web | 16. července 2012 v 11:40 | Reagovat

[13]: V mých očích si tak taky nepřipadám. V jejich (bohužel) ano...

15 avant-garde | E-mail | Web | 20. září 2012 v 0:29 | Reagovat

Pan Klaus když promluví na věřenosti tak je hrozně příjemnej, takový zženštilý hlas :-) Sice působí jako milý člověk, ale to co provedl s vaší zemí tak to už je něco jiného.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
(c) 2006 - 2013 Nikolas (nickii.blog@email.cz)
zdroj obrázku v pozadí - zde