Červen 2011

Po přijímačkách

15. června 2011 v 17:03 | Nikolas |  vzkazník
Opravdu jsem se těšila, až budu moci tento článek napsat. Už jsem z toho učení (a hlavně nervů) začínala být dost unavená, takže dneska už asi nic dělat nebudu.

Okamžik, který si nepamatuješ, ale chtěla bys

11. června 2011 v 23:56 | Nikolas |  literární tvorba
Sedím uprostřed malého pokoje bez oken a dveří. Vlastně ani nevím, kudy a jak jsem sem přišla. Ale to není vůbec podstatné. Důležité nejsou fakta a mé pocity, ale ta věc tam v rohu místnosti. Je to malá kulatá obrazovka, která je zapnutá a ve tmavém okolí nepříjemně září, jakoby říkala "jen pojď blíž". A já jdu.

Výstava Tajemná Indonésie

10. června 2011 v 10:17 | Nikolas |  Poznatky z cest
Indonesie je velice zajímavé místo, o kterém však mnoho z nás ví opravdu málo. A to je škoda, protože tato země se pyšní hned několik nej - největší muslimská země, největší ostrovní stát, čtvrtý nejlidnatější stát a také stát s největšími kulturními i sociálními rozdíly. Vyplňuje prostor mezi Asií a Austrálií, skládá se ze 17 tisíc ostrovů (obydlených je však jen něco přes 6 tisíc) a co ostrov, to jiná kultura. Ta se totiž vyvíjela na každém ostrově zvlášť, izolovaně, takže nám Indonesie nabízí při každé návštěvě jiný zážitek.

Chyby, chyby, chyby

8. června 2011 v 9:35 | Nikolas |  vzkazník
Dnes krátce, protože se musím učit (i když mám pocit, že je to jen a pouze výmluva). Včera jsem byla psát oborový test na Etnologii. Doufám, že mi bude můj výkon stačit na to, aby mě přijali. Potřebuju padesát bodů ze sta, ale vůbec si nejsem jistá, kolik otázek jsem odpověděla dobře.

Kdo se bojí, nesmí na balkon

4. června 2011 v 22:27 | Nikolas |  vzkazník
Ale to rozhodně není případ našeho zlaťáka Sakki. :)

Indonéské pohádky

1. června 2011 v 20:56 | Nikolas |  Poznatky z cest
Jako malá jsem pohádky milovala. Mou nejoblíbenější pohádkovou knihou (alespoň jak to vidím teď zpětně já - máma by mi to možná vyvrátila) byl Míček Flíček od Jana Malíka a obrázky od Heleny Zmatlíkové. Dál si taky vzpomínám na krásnou Hrubínovu Pohádku o Květušce, u které jsem se ale i bála, protože na chudinku malou Květušku měla spadeno zlá Zimnice. České pohádky jsou nádherné. A není to jen tím, že jsou to vzpomínky na naše naivní dětství, ale taky jejich strukturou. Jsou milé, nápadité a většinou končí ponaučením, které je určitě zrovna v tomto žánru nesmí chybět. A i když jsem se jako malá u některých i trošku bála (například právě u Květušky), nikdy to nebyl tak hrozný strach, jako by ve mně nejspíš vyvolaly pohádky z druhého konce světa, Indonésie.
(c) 2006 - 2013 Nikolas (nickii.blog@email.cz)
zdroj obrázku v pozadí - zde