Pan Úchyl a Nikolas

10. října 2010 v 17:25 | Nikolas |  vzkazník
Trochu jsem vzpomínala na dětství. Drahý měl totiž narozeniny a já mu chtěla udělat pohodovou domácí oslavu - takovou, jakou dělala vždycky mě moje máma. Jen já, on, můj brácha a moji rodiče. Vždycky mě totiž mrzelo, když mi Drahý říkal, že doma narozeniny a Vánoce moc neřeší a slaví je spíše spontálně. Takže jsem byla s maminkou nakoupit dárky, protože vím, že od svých rodičů toho nikdy moc nedostane. A pak jsem mu upekla výborný čokoládový dort sypaný mandlemi, zapíchala do něj přesně 24 svíček, vychladila víno a pomohla mámě udělat chlebíčky. Myslím, že se oslava povedla. A protože jsme všichni společně vytahovali historky z dětství, zavedlo mě to až k této...


Tenkrát jsem ještě nejspíš chodila na první stupeň, protože pak jsem přestupovala na jinou základní školu. Takže odhaduju, že mi mohlo být tak deset let. Hned za našim panelákem je takový malý park - jen pár prolízaček a pískoviště. Sice je to u cesty, ale bydlíme v docela klidné části města, takže tu auta zase tak často nejezdí a lidmi na chodníku se to také zrovna nehemží. Ze strany, kde máme dům, je parčík ohraničen pár vysokými stromy.

V jedno teplé letní odpoledne jsem si v parčíku hrála s kamarádkou Veronikou. Ani nevím, kde je jí dnes konec. Protože bylo krásně teplo, obě jsme si vyšly ven jako princezny jen v barevných sukýnkách a tričenkách. Vždycky jsme se věšely na prolízky a bylo nám úplně jedno, že se sukně vlivem zemské přitažlivosti shrne a lezou nám kalhotky. Jaká desetiletá holčička by to taky řešila...

Když jsme tam takhle lozily a dováděly, všimla jsem si pána, který nás od těch vysokých stromů pozoruje. Přišel mi dost zvláštní. Matně si vzpomínám, že na sobě měl nějaké tričko a k němu hnědou uplou minisukni. Začal se s námi bavit, a protože jsme byly obě slušně vychované (a nějak jsme si nevzpomněli na radu, kterou nám naše maminky vždycky dávaly: "Hlavně se nebav s cizími lidmi"), daly jsme se s ním do řeči. Vím, že nám chválil hubená bříška a taky oblečení. Pak se nás zeptal, jestli chodíme někam cvičit. Obě jsme řekly, že ano.

A tak se nás ten milý pán zeptal, jestli umíme třeba i takový most. A obě jsme naprosto roboticky začaly tento cvik předvádět. A protože Veronika byla v tělocviku trochu míň zdatná než já, most se jí nepodařil a ona spadla na záda. Toho se pán (měli bychom mu dát jméno - co třeba Úchyl?) hned chytil a šel jí nabídnout pomoc. Ona neodmítla a já se jen z povzdálí dívala, jak na ni pan Úchyl sahá. Na holé břicho, na zadek, na ruce... Už se mi to přestávalo líbit.

Pak už si jen trochu vybavuju tu nejhorší část z celé této show. Pan Úchyl se nám pochlubil, že umí stojku i hvězdu a protože viděl, že jsme obě dvě zvědavé, začal to předvádět. A dodnes nezapomenu na ten příšerný pohled na jeho kývající se "cosi", co mu vylezlo zpod obtáhlé sukně, pod kterou už neměl oblečeného vůbec nic.

Tím to končilo. Obě jsme rychle utekly domů a jakmile jsem se svěřila svým rodičům, vzali mě do auta a jeli jsme na policejní stanici. Už si nedokážu vybavit, na co se mě ptali, co jsem jim říkala a jak jsme tam byli dlouho, ale vím, že toho pana Úchyla nikdy nechytli.

Každopádně i když je to na jednu stranu docela úsměvná historka, zpětně si říkám, že se mě pak asi musela máma bát pouštět ven ještě hodně dlouho...
 


Komentáře

1 Atyiya | Web | 10. října 2010 v 17:32 | Reagovat

Fuj, v deseti letech něco takovýho, to bych asi nerozdejchala a rodiče už vůbec ne, ale naštěstí to neskončilo ještě hůř...

2 Nikolas | E-mail | 10. října 2010 v 17:35 | Reagovat

No, jediný, co jsem z toho dodnes nerozdejchala, byl ten pohled na to jeho plandající nádobíčko... z toho jsem pak měla trauma ještě v patnácti :D

3 DiaMond_HeaRt_<3 | Web | 11. října 2010 v 19:34 | Reagovat

Já ti to neberu,ale jen tak,kdyby sis přečetla ostatní články,tak bys věděla že ,,takhle ubohý články'' nepíšu pořád ;) A psala jsem jen svůj názor ;) Ale děkuju:):D:)

4 Verík | 13. října 2010 v 20:12 | Reagovat

Tvl taky se mi to stalo nějak v deseti letech.Jednou když sem byla venku se svíma kámoškama,no prostě k nám přišel takovej uchyl rozepl si to zip u kalhot...ehm aa pak jaksi začly vytíkat spermie mno a u toho se nás ptal jestli nevím kde se nastupuj ena jedničku(na tramvaj)tak jsme řekli že nevíme a utíkaly pryč.No prostě vzpomíka (nevím jestli hruzostrašna)na celej život

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
(c) 2006 - 2013 Nikolas (nickii.blog@email.cz)
zdroj obrázku v pozadí - zde