Červen 2008

Střípek: Jo, to když mi bylo patnáct

30. června 2008 v 18:35 | Yvonne S. C. |  vzkazník
Nostalgie? Možná trochu. Znáte takovej ten pocit, kdy se ve vás najednou vyvolají vzpomínky? Sedíte, přemýšlíte, jak jste se chovali, co jste dělali. Musím říct, že se dobře bavím, když tento článek píšu. Zapla jsem si na PC svůj dávný elektrodeníček, ometla na něm pavučinky a začetla se do odstavečků s rokem 2005...

Letos se to ale vyvedlo x)

27. června 2008 v 9:36 | Yvonne S. C. |  vzkazník
Při cestě do školy jsem míjela jakousi ubrečenou holku, tak čtrnáctiletou, která říkala své kamarádce (a dost vyčerpaně křičela x) ), že do školy nejde, protože nechce ty čtyřky.
O chvilku pozdějc jsem zase viděla malou prvňačku, kterou za ruku vedl tatínek a povídal:
"Hola hola, škola volá."
Holčička se na něj podívala a odsekla:
"Tati prosím tě, jak může škola volat..."

Už to vím

26. června 2008 v 14:38 | Yvonne S. C. |  vzkazník
Pamatujete si na ten filozoficky napsaný článek, kde jsem řešila ten "příšerný" problém, když se člověk zamiluje do víc osob najednou???
Jestli jste ho nečetli, tak je to chyba, protože když jsem si ho zpětně teď četla já, docela jsem se pobavila... Není divu. V té době (před pár měsíci) jsem byla taková rozpolcená.
Každopádně o tom, jak jsem byla blbá a naivně ještě víc blbější, se bavit nechci. Na to se mám moc ráda a začala bych plakat, kdybych o sobě řekla neco negativního x)
Jen chci ale napsat, že už vím, že člověk může milovat jen jednu osobu.

Bobby Karotka

26. června 2008 v 11:09 | Yvonne S. C.
Nedávno jsem byla u H. a jen tak jsme leželi a koukali na Očko. Začala tam hrát tato úchvatná blbost. Je to hrozně roztomilý, nádherný. Moc se nám to líbilo, takže jsem nemohla jinak, než to nepřidat do svýho výběru ;)

Světlo, rána, lek a smích

25. června 2008 v 21:17 | Yvonne S. C. |  vzkazník
Páni! Vidíte to taky? Taková bouřka... před hodinkou bylo tady v Brně krásně a sucho, pařilo sluníčko... prostě léto. Zrovna jsem hlídala jednu dvouletou holčičku... Viktorku. Hráli jsme si na písku, zahrabávala mi nohy a pak na chvilku dojel taky H. (z kadeřnictví, přece ;) ).
Pak se to ale zvrtlo a během několika minut začaly lítat igeliťáky a padaly značky. Táta přišel navíc s tím, že v Praze i padaly stromy x)

Útěk z ráje

24. června 2008 v 12:33 | Yvonne S. C. |  literární tvorba
Dívka odvrací pohled.
Pevně tiskne ruce k jeho tělu.
Motor na dvoukolové krásce chrčí.
Ručička kolísá u stovky.
Do dívčiných zad paří slunce.
Pomalu zapadá.
Otírá slzu.
Umírá v duši.
Však nepřestává milovat.

Nějak to tu houstne

20. června 2008 v 16:35 | Yvonne S. C. |  blog
Mám nový kamalády. Jéé x)
No, kamarádi to zrovna nejsou, protože na spřátelení se u mě nehraje. Jen jste si mohli povšimnout, že mezi Oblíbenýma stránkama jsou dva nově příchozí ;)
A to možná ani neví, že na jejich blogy chodím každej den už pár týdnů...

Richarde, kde jsi?

20. června 2008 v 14:11 | Yvonne S. C. |  vzkazník
Kdože to byl? Honoré de Balzac? Franchesco Petrarca? Vítězslav Hálek?
Už si asi přesně nevzpomenu, jakýho spisovatele jsme to v hodině litky probírali. To se rychle zapomene
Každopádně to byl nějakej moc pohlednej a okouzlující autor, protože naše milovaná profesorka se nad ním dost rozplívala.
"Byl to muž... úchvatný. Takový ten typ, co vás - slečny, jistě to také znáte - naprosto oslní již v první vteřině. Takovým to mužům se říká muži s espritem."

A člověk se naučil létat...

18. června 2008 v 22:20 | Yvonne S. C. |  vzkazník
Páni! To byla nádhera! To odpoledne bylo tak krásné... A to jsem ani neletěla já.
Maminka k narozkám tátovi koupila let balónem. Letěl s ním i děda. Já jen přihlížela a fotila o sto šest. S pár fotečkama bych se vám chtěla pochlubit. Ale je těžké vybrat jen ty "nej" a je těžké dát do článku víc jak tisíc :)

Puberťácký trouble (32. díl)

11. června 2008 v 20:24 | Yvonne S. C. |  Puberťácký trouble
Kapitola třicátá druhá: První polibek, proč ne můj?
Byl poslední den hor. Volala mi máma.
"Ahoj, Nino, jak se máte?"
"Ale jo, vcelku dobře. Začíná to tady trochu tát, ale to už naštěstí budeme doma."
"A co jídlo?"
"Co jídlo?"
"Jak vaří?"
"Tak jako ve školních jídelnách," zašklebila jsem se.
"Tak to je dobře. Tak jo, Nino. Táta pro tebe zítra přijede na sraz, jenom ho pak prozvoň. Dobrý?"
"Jasně, díky," prohodila jsem a ukončila hovor.

Já jsem Pražák, kdo je víc?

10. června 2008 v 19:50 | Yvonne S. C. |  vzkazník
Otázka na kohokoli, kdo nebydlí v našem hlavním městě: Jakej máte názor na Pražáky?
Protože třeba moje odpověď je prostá. Mám na ně takový názor, jako oni na Brňáky.

Kouzlo písní Karla Plíhala

10. června 2008 v 13:19 | Yvonne S. C. |  vzkazník
Většinou se snažím napsat nějaký chytrý řeči, když přidávám video. Ale dneska to nejde. Mám pro vás NÁDHERNÝ videa z koncertů Karla Plíhala. A absolutně nevím, co k němu říct. Snad jen to, že je jedním z mých nejoblíbenějších zpěváků a jeho písničky miluju.
Je vcelku těžký vybrat pár videí z těch všech, ale snad aspoň některý z nich znáte. Protože jestli ne, je to chyba. ;)

Michal David: Vidím tě všude

10. června 2008 v 12:44 | Yvonne S. C.
Když sem dám song z českýho filmu, možná vás to trochu zarazí. A když uvidíte, že je to film Diskopříběh, možná se zarazíte úplně.
Ale mě se to líbí, tento film jsem měla vždycky ráda a i když písničky v něm nejsou tak úchvatné, ráda je poslouchám.

Do hloubky statistik

9. června 2008 v 13:17 | Yvonne S. C. |  blog
Tak se přiznám, že moje Múza se mi ještě nevrátila, ale dost mi chybí, protože když vidím nějaký svůj článek na hlavní stránce dýl jak tři dny, už si začínám uvědomovat, že bych měla napsat nový :)
Ale ono to zase tak nejde... poručit, že jo. Když není nápad, je to bída. Asi prožívám dost špatný období. Ať už se mi Múza vrátí, je mi bez ní smutno :)
No, každopádně jsem se trochu prohrabávala statistikama od TOPlistu a přišla jsem na pár maličkostí, co mě potěšily nebo překvapily.
Jsou to statistiky jen za včerejšek (8.6.2008)

Zabila jsem?

8. června 2008 v 12:06 | Yvonne S. C. |  úvahy
Kluk políbí vášnivě svou dívku a pohladí ji po tváři. Udýchaně se položí vedle ní. Je jim krásně, jsou šťastní. Ale přitom si založili na nový problém.
Dívka hned druhý den ráno musí utíkat ke své gynekoložce, aby si zachránila bezstarostné mládí. Myslí na včerejší noc, která ji tak pohltila, že zapomněla na to, jak důležité je se chránit. Na gynekologii jí otevře sestřička a dívka s trochou nervozity a ostychu zašeptá: "Dobrý den, potřebovala bych recept na Postinor."

Je konec pranice

3. června 2008 v 16:49 | Yvonne S. C. |  vzkazník
Upřímně. Mám chuť napsat tak depresivní článek, že by vám ukradl veškerou dobrou náladu, co máte. Hleděli byste na text, představovali si, jak mi teď je a nakonec se vcítili do mých pocitů.
Ale nebudu to zkoušet. Asi bych takový článek neuměla napsat a hlavně bych pak měla ještě horší náladu, než mám.
Ale zkusím vám alespoň vysvětlit, jak je těžké sehnat lístky na koncert svého oblíbeného zpěváka. Jak? Hrozně moc. Hlavně, když pořádá pár drobných koncertů, kam se vleze asi 200 lidí.
(c) 2006 - 2013 Nikolas (nickii.blog@email.cz)
zdroj obrázku v pozadí - zde