Září 2007

Dayton´s story (43. díl)

25. září 2007 v 6:31 | N. |  Dayton´s story
Vzala si život

Máme novou čiči

24. září 2007 v 11:02 | N. |  vzkazník
Včera sem tak seděla u dědy na zahradě a četla noviny, když za mnou mňoukla jakási kočka. My už jednu máme, takže sem si myslela, že je to Minda (neboli Kryštof), ale ne. Takový malý dvoubarevný koťátko... Máma říkala: "Nebudeme ju hladit a nebudeme jí nic dávat, ať se tady nezabydlí."
To ale nebylo zdaleka platný. Malá tam s náma byla celej den. Pořád na něco skákala (a ono jak je to ještě dítě, tak to pořád padá a kloužou mu nožičky) a mňoukala. Měla hlad, tak máma rezignovala a dala jí zbytek včerejší ryby.
Přemýšleli sme, jak jí říkal. Mě se líbí originální jména (žádný Mici, Mourek atd.). Táta zjistil, že je to slečna. Já jí pro sichr začala říkat Kulo, protože nám pořád skákala na petangue. Máma jí zatím říká Bublino.
Uvažujeme, že bude Arnold (nebo Arnie), je to taková ironie, protože ona asi i v dospělosti bude mrně. Mě se víc líbí Rambo, to je ještě větším paradoxem než Arnie. Ale zase se to nedá zdrobňovat (Rambíku, Rambí... děsné).
Hlavně se bojím, že už se nevrátí, nebo že někoho je.

Pubeťácký trouble (13. díl)

24. září 2007 v 10:30 | N. |  Puberťácký trouble
Kapitola třináctá: Trapka trapná
Konec školního roku. Konečně! Všichni se vidí na prázdninách. Kromě mě...
"Takže zítra přijďěte až na půl desátou a nezapomeňte obal na vysvědčení." dokončila svou řeč naše třídní Nesnědová a rozloučila se. "Mějte se dneska hezky, nashle."

Zamilovaná? Jo, bláznivě, luxusně, velce a draze

22. září 2007 v 14:40 | N. |  vzkazník
Jo, fakt jo! Přiznávám, jsem zamilovaná. A jak je v titulku: Bláznivě, luxusě, velce a draze. Jenže ne do kluka (a fakt ne ani do holky). Ale do auta.

Chtěla bych být Baby

20. září 2007 v 17:35 | N. |  vzkazník
Začaly taneční. Zrovna včera jsem se svou třídou byla na takovým tom "zahájení". Viděli sme módní přehlídku, tančící děti a...Salsu, rumbu atd. v podání dospělých. No, dobře, v podání stejně starých jako já. Ten tanečník mě ohromil. (Nehodlám tu sice popisovat všechny moje pocity a vylívat si srdíčko jak do nějakýho deníčku, ale prostě mě ohromil).

Ach ta Lady ze Stript Baru (3. díl)

20. září 2007 v 12:14 | N. |  Ach ta Lady ze Stript baru
Kapitola třetí
Susan se praštila do hlavy. "Hanry! Co děláš!"
"Promiňte, slečno. Musel jsem zabrzdit, abych nevlítl do toho idiota."
"Dobře. Štěstí, že nám nic není." oddychla si Susan a upravila se.
Před Tashiným domem už stepovaly tři dívky. Tasha na sobě měla kraťoučké šatky světlé barvy, které se skvěle hodily k její tmavé pleti. Susanini rodiče nikdy neztrávili, že se jejich dcera přátelí s černoškou. Ale Susan to takhle nebrala. Na jednu stranu odsuzovala takové ty "špinavé lidi" z ulice, ale Tasha sama pocházela z lepší rodiny a dokonce spolu jeden čas i studovaly. A Susan vždycky obdivovala její vlasy. Tasha měla totiž takové ty retro copánky až po zadek. Černé jako uhel. A taky nosila ty veliké kruhy v uších.
Vedle černošky stála naopak úplně bílá slečínka. Byla podstatně mladší než ostatní kamarádky, teprve jí bylo šestnáct. Vlastně ještě nesměla ani pít. Ale Susan jejím rodičům slíbila, že se o ni postará. Nedokázala si totiž představit, že by ji nevzala s sebou. Dívka se jmenovala Lilian. Ale všichni jí říkali Lili, protože byla ještě opravdu dítě. Měla řidší zrzavé vlasy po ramena, šedé oči a obličej posetý pihami.
Trojici doplňovala Jane. Tu si Susan ani nemusela prohlídnout, protože přesně věděla, že na sobě bude mít uplé kalhoty a top od Versage. Jane byla její sestřenice.
"Ahoj holky!" objala je Susan, když vystoupila z auta.
"No to je dost! Kdes byla?" políbila ji Tasha na tvář.
"Měli jsme s Hanrym menší nehodu. Ale všechno je v pořádku."
Limuzína naložila všechny pasažéry a rozjela se v čele s Hanrym k Baru u Paddyho. Nebyl to žádný pajzl, ale ani luxusní restaurace.
Tam už u stolu čekaly zbylé čtyři dívky. Dvě blondýnky, jedna krátkovlasá bruneta a jedna obtloustlá černovláska.
Susan si nejdřív všimla Nory. I když spolu byly moc dobré kamarádky, Susan ji v některých věcech odsuzovala. Hlavně v tom, že i když Nořina matka byla známá herečka, Nora ji nazývala "poběhlicí" a sama se chovala jako kluk. Měla hnědé krátké vlasy a nikdy se nemalovala. Nosila volné oblečení z levnějších butiků a když ji náhodou vyfotil některý papparrazzi, normálně mu vrazila pěstí.
Vedle Nory seděla Meggie, odbarvená blondýna, ne moc inteligentní. Kdyby se v dnešní době měla do někoho vtělit, určitě by z ní byla Paris Hilton nebo Lindsay Lohan. Susan ji vlastně na rozlučce ani nechtěla, ale taky si nepřála, aby o ní stál druhý den v bulvárních novinách Lite obrovský článek, jak si neváží kamarádek a co všechno prováděla.
Meggie si přivedla svou nejlepší kamarádku Sylvii. I když se s ní Susan už jednou viděla, překvapilo ji, že tady je.
A nakonec u stolu seděla Hannah. Byla to Jonathanova sestra a i když zapírala, tak Susan věděla, že je tu hlavně proto, aby Jonathan věděl, co nekalého prováděla. Prostě špionáš. Ale Susan to nevadilo. Hannah byla její dobrá kamarádka a nemohla by ji nepozvat.
Rozlučka se brzo rozjela. Jenže Sue se cítila zvláštně. Najednou si uvědomila, že se jí její život od základu změní. Nevěděla, jestli je na život manželky připravená.

Řidičák nebude

19. září 2007 v 17:14 | N. |  vzkazník
Ne. Fakt sem se rozhodla, že to teď nemá cenu. Na co tam chodit, když příští rok mě to čeká zase? Ale mrzí mě to, protože už bych mohla brzo řídit motorku, ale i tak... Asi se docela bojím.

Dayton´s story (42. díl)

18. září 2007 v 16:23 | N. |  Dayton´s story
Už nechci vraždit

Tak sakra kde ten Pánbíček je?!

17. září 2007 v 20:55 | N. |  úvahy
Kde je, když ho potřebujeme? Kde je, když se k němu modlíme? A kde je, když nechá mladou holku umřít?

Puberťácký trouble (12. díl)

17. září 2007 v 16:57 | N. |  Puberťácký trouble
Kapitola dvanáctá: Byl jednou jeden Tomáš
Přeskočíme pár odporně nudných měsíců. Je květen a Nina je zoufalá. Martin s ní skoro nemluví a žádnej jinej kluk není na obzoru. Většina kámošek někoho má...
Na liště mýho počítače je právě třináct hodin a dvacet jedna minut. Po najetí na kolonku se mi ukázalo datum šestého května. To je pondělí. Přemýšlím, co asi dělají moji spolužáci ve škole. Mají češtinu. Ještě, že tam nejsem! Pak mi ale úsměv zmizí. Na poslední dvě hodiny tam dojít musím. A to bude matika a hudebka. Ach jo... Odskočila jsem si domů jen pro školní věci. Byla jsem u doktorky. Máma by mě zastřelila, kdybych už dneska zůstala doma, takže jsem si zbalila tašku a zamkla byt.

Jak jsem chtěla zachránit strom

16. září 2007 v 16:58 | N. |  vzkazník
Loni v květnu mi umřela babička. Učila na základce přírodopis a tělocvik, takže když jsem byla menší, rozhodně jsem se u ní na chalupě nenudila.
Ale o tomhle bych se zase moc bavit nechtěla. Spíš jsem měla v plánu napsat kratší článek o příhodě, která mě napadla minulý rok, jak babička umřela.

Nečekané úmrtí šampiona v rally Colina McRae

16. září 2007 v 11:16 | N. |  vzkazník
Je to paradox, že zrovna včera mě napadlo sepsat článek o risku každého sportu, o tom, jak se člověk nenaděje a hned se něco stane.
A zrovna dnes mám možnost číst otřesný fakt na novinkách.cz. Nemůžu stále uvěřit, že téměř nejznámější jezdec rally, Colin McRae, zemřel.

Zaplaceno, vyřízeno a může se jít šlapat zelí!

16. září 2007 v 11:16 | N. |  vzkazník
Tak a je to tady.
Úspěšně jsem zaplatila taneční a 10. října to propukne.
Vždycky jsem se na to fakt těšila. Představa nádherných šatů, letmých dotyků a zdvořilých komplimentů se mi vždycky líbila.
Ale teď mi bylo řečeno, že chybí 20 kluků, a já jaksi dostala strach, že zůstanu na ocet.
Ach jo, toho se bojím nejvíc, jestli mě nikdo nebude chtít :(

Risk každého sportu

15. září 2007 v 23:18 | N. |  úvahy
"Další dobrovolnej dárce orgánů! A přeju mu to, debilovi!" říkává můj táta vždy, když uvidí šíleného motorkáře bez pudu sebezáchovy. Ano, určitě má pravdu v tom, že někteří jezdí jak hňupi a neumí se chovat, ale všichni takoví nejsou. A já se jich zastávám a zastávat budu, protože rychlost je můj život a i já už se pomalu vidím na nějakém rychlém stroji.

Sabina (3. díl)

14. září 2007 v 16:13 | N.
Kapitola třetí: Je Lukáš dostatečně chvalitebný?
Petr s Žofií se vrátili kolem druhé večer a rachotem klíčů v zámku mě probudili. Prožmoulala jsem si rozespalý oči a upravila vlasy. Tohle byla výhoda pro Žofii, která momentálně oproti mě vypadala nádherně.
"Tys spala?" políbil mě letmo Petr.
"Jo" odsekla jsem a zívla. "Konečně domů..."
"Co děti?"
"Terka usla kolem osmý, s Denisem to bylo těžší, ten usnul až tak kolem jedenáctý. Asi měl aji teplotu." kousla jsem se do rtu.
Brácha zakroutil hlavou. "To nám tak chybělo..."
"Cos jim uvařila k večeři?" ozvala se Žofie.
"Denis nejedl a Terezka měla jahodovej jogurt s lupínkama."
"Denis nejedl?!" vykřikla.
"Ne"
"Tak já ti svěřím děcka a ty jim ani nedáš najíst?! To se nedivím, že ti nechtěl spat!" vyjela na mě, až se z děckýho pokojíku ozvalo Denisovo zakňourání.
"Klid, lásko" utišil ji Petr a odešel za Denisem.
"Tohle já nebudu trpět" žďuchla do mě Žofie. "Na moje děcka mě šahat nebudeš. A to si piš, že to myslím vážně!"
Vzala jsem si kabelku. "Zatím ahoj" prohodila jsem s úsměvem.
"Ahoj, Sabi. Díky za pomoc." ozvalo se od dětí.
"Není zač"

Když zavolá OPC (6. díl)

12. září 2007 v 16:03 | Nikki |  Když zavolá OPC
U Evelinina ucha zazvonil digitální budík. Eve chvíli mžourala a pak se podívala, kolik je hodin. ´Osm?! Panebože´.
Rychle vklouzla do koupelny a na kartáček nanesla velkou porci pasty. Celou dobu kmitala jako o život a sledovala čas na hodinkách, které kdysi dostala od mámy k narozeninám. Dneska ji čekal pohovor v nové práci, kam zaslala dopis, že o ni má zájem. Sice už teď věděla, že ji práce v knihovně nebude bavit, že chce něco akčnějšího, ale peníze potřebovala jako sůl a navíc.. když teď bude muset živit to malé, tak taky nebude nic nazbyt.

Dayton´s story (41. díl)

11. září 2007 v 20:07 | N. |  Dayton´s story
Vrať se nám

Stydím se za PUBERŤÁCKÝ TROUBLE

11. září 2007 v 17:07 | N.
Za prvé - než na to zapomenu - tento obal na knížku se mi fakt líbí, povedl se, ne???
Takže, začneme zase tak jako vždycky krátkým úvodem o tomto románu.
Je trochu netradiční, protože je to autoromán, takže v něm vlastně popisuju vlastní zážitky. Hlavní postava se ale nejmenuje Nikola, ale Nina a stejně tak ostatní postavy. Mají jen stejný první písmeno.
Začíná to, když je Nina v osmé třídě a postupně se dostanu až na bod varu - tzn. teď. To bude už víc "peprné". Ale hlavně jsem se tam chtěla věnovat svým zklamáním a klukovi, kterýho už taaak dlouho miluju, aniž bych vlastně chtěla.
Jak už jsem řekla, obálka se mi fakt povedla a mě osobně se děsně líbí. Je to fotka nějaké modelky, zesvětlená a zbytek je udělanej v malování.

Budu mít řidičák na motorku

10. září 2007 v 19:31 | N. |  vzkazník
A je to tady. Budu mít řidičák. Teda asi. Možná. Podle toho, jak se sama rozhodnu. Už mám doma i přihlášku, ale zjistila sem, že se bojím písemnejch testů... Ach jo:( Jak to vůbec probíhá?? Co když to nezvládnu? Jsem v koncích :(

...co by zajímalo vás

10. září 2007 v 15:36 | N.
První, co od vás chci vědět: Jakej druh psaní sem mám psát? Co vás baví číst?
Hlasujte v anketě a pište komentáře. Díky :)
(c) 2006 - 2013 Nikolas (nickii.blog@email.cz)
zdroj obrázku v pozadí - zde