Srpen 2007

Chvilkový básnění o moři

31. srpna 2007 v 18:44 | N. |  literární tvorba
Dneska, vlastně včera v noci jsem byla plna rozčarování. Při čtení jedné knihy mě napadl verš, pak sloka a nakonec obyčejná básnička. Není to žádný Erben nebo Poe, ale jsem s tím docela spokojena.

Sabina (1. díl)

30. srpna 2007 v 23:14 | N.
Kapitola první: Lukášovo pokušení
Tento román jsem začala psát v době, co jsem dočetla Román pro ženy, Bestiáře, Vratné lahve a Máj. Je to směsice vytvořená na základě mých pocitů a nápadů. Vím, že se v některých maličkostech podobá výše uvedeným knihám a proto jsem vám je vypsala jako takový "zdroj".
V rubrice Autorské doslovy můžete číst o tomto románu víc. Jak jsem ho napsala, perličky, sblížení děje, návrh na obálku pro samostatnou knížku a tak dále.
Znovu upozorňuju, že tento román nedoporučuju pro čtenáře mladší patnácti let.
Příběh je o devatenáctileté Sabině, která dostudovala, žije u své matky. Má staršího bratka Petra.

Fiktivní román OPC je z budoucnosti

29. srpna 2007 v 19:35 | N.
Tento román máte možnost číst už několik měsíců, ale až teď jsem se rozhodla se mu blíž věnovat.
Román je o mladé dívce Evelin, která udž vyrůstala v "novém světě", jemuž vládne sebejistá Akira. Román je z budoucnosti, shruba o století dál, než žijeme my. Nazvala jsem ho původně jen OPC, ale později mi došlo, že to není zrovna dobré jméno a název jsem prodloužila na Když zavolá OPC.

Román SABINA není příliš vhodný pro mladší holky

28. srpna 2007 v 15:06 | N.
Mohli jste si v posledních pár dnech všimnout, že pro vás chystám nový román. Prvního dílu se dočkáte 31.8. a další pokračování pak každý páteční podvečer.

Puberťácký trouble (9. díl)

28. srpna 2007 v 10:46 | N. |  Puberťácký trouble
Kapitola devátá: Láska z lístečku
Tak to by bylo. Té nechutné puse se asi zabránit nedalo. No, naštěstí už je o starost míň. Jenže i tak... Co má Martin s Reginou? A co trápí Nininu kamarádku Mirku?
"Nino, co se děje?" zastavila mě na chodbě před naším pokojem Karolína.
"Nic? Co by?" vyhrkla jsem a otřela si pusu. Když Kája zabouchla dveře a posadila se vedle mně na postel, vysvětlila jsem jí, co se stalo.
"To je nechutný" zaksichtila se.
"To mi povídej..." napodobila jsem její výraz a otřepala se. "Prostě jsem od tam vypadla. Fuj... Eee, nechutnééé." nemohla jsem se zbavit pocitu, že na sobě ještě pořád mám Petrův pot a sliny. Nejradši bych celá spadla do desinfekce. "Kde je Mirka?" změnila jsem radši téma.
Kája zakroutila hlavou. "Tož tak to nevim"
"Viděla jsem ji, když tančila ploužák s Hadym. Ale pak se mi nějak ztratila."
"Asi je někde v tom davu..." vzdychla Kája.
"Tak pojď taky... Prosím"
"Dyť víš, že nesnáším disko. To šlapání zelí a samý duc duc duc se mě hnusí."
"To mě taky.. Pojď."
"Ne, běž sama. A kdyžtak su tady."
Kývla jsem a smutně se zamračila. Musím Mirku najít... Rozhodla jsem se. Když jsem odcházela, Karolína na mě špitla: "Nino, snaž se pls chodit rovně, jo?"
"To je to na mě tak vidět?"
"Dost."

Ach ta Lady ze StriptBaru (2.díl)

25. srpna 2007 v 23:37 | Nikki |  Ach ta Lady ze Stript baru
Kapitola druhá
"Susan, jak to, že tu není Jonathan?" zeptal se její otec a strčil si do pusy kousek kaviáru. Právě večeřeli. Její otec si vždy potrpěl na slušnosti a etiketě, takže Susan byla již od malička vedená k životu dámy. Ve škole jí to ale vadilo. Byla totiž zrovna v tom věku, kdy začínají mít holčičky obavy o svoji popularitu, krásu a oblíbenost. I přes to, že její škola byla vyhlášená po celém New Yorku a většina studentů pocházela z vlivnějších rodin, našli se i tací, co Susan a její kamarádky shazovali. Proto Susan protestovala, když jí otec v jedenácti letech koupil školní uniformu se zlatými výšivkami, když jí koupil psa nebo když jí pořídil bodyguarda.
Jak dospívala, zjišťovala, že není vůbec nevýhodou mít bohaté rodiče. V osmnácti ji poslali na drahou universitu, kam toužila a koupili jí krásný stříbrný mercedes.
Trochu ji omezovalo, že musí hlásit, kam jde a že jí skoro vždy za zády stojí její tělesný strážce. Ale i tak brzy pocítila touhu být ještě více bohatá. Moc bohatá, slavná a oblíbená.
Ve skrytu duše však tužba směřovala k pravému opaku. Co by za to Susan dala, zažít pár dní na v rušných ulicích New Yorku, s oblečením z butiku a hamburgerem v puse... Jenže, tohle si neuvědomovala. Nebo si nechtěla uvědomit. Já a na ulici? V baru? Nesmysl! pomýšlela.
"Má práci." odpověděla otci.
"To nevadí, že tu není. Vždyť si nás po zbytek života užije dost." zasmála se matka.
Susan se ušklíbla. Otřela si ústa ubrouskem a odsekla: "Mami, nech těch vtipů. Aby mi kvůli tobě nedal ještě košem."
"Jak to s matkou mluvíš?!" vstal prudce otec.
"Klid, miláčku." špitla matka a pohladila ho po ruce.
"Já jsem v klidu!"
"Susan, neboj se. John tě má rád."
"Jen aby si to nerozmyslel..." pokyvovala Susan a jemně se na matku usmála.

Ach ta Lady ze StriptBaru (1. díl)

25. srpna 2007 v 23:36 | Nikki |  Ach ta Lady ze Stript baru
Kapitola první
"Myslím, že vám velice sluší, slečno Horissonová. Jen bych to trochu připošila tady dole, aby vám vynikl váš krásný utlý pas." řekla švadlena a ukázala rukou na bílé šaty. Paola Frigdez byla velice uznávaná švadlena, známá po celém New Yorku. Šila svatební róbu pro Whitney Huston, pánské obleky si u ní objednávaly hvězdy jako mistr Conerry a za svých časů i Elvis Presley nebo mladičká vycházející hvězda Paul McCartney. O zákazníky neměla nouze. Každý měsíc si za ní chodila pro novou plesovou róbu i Lollita O´Scharftt se svojí přítelkyní z Anglie, vévodkyní Elisabeth Poolovou. Paola si také hodně vybojovala za druhé světové války, kdy jí bylo teprve necelých dvacet let. Do té doby žila u svého otce, faráře Alza Frigdeze, a byla velice počestná, do té doby ještě čistá panna, jako je čistá bílá lilie. Pomáhala otci v kostele, zpívala při mších a na sousedy a náhodné chodce působila velice vyrovnaně.
Žila hezký, míru plný život. Než nastala druhá světová. Její otec, Alzo, byl zabit, když na jeho kostel spadla bomba. Její matka to neunesla a spáchala sebevraždu. Paola zůstala sama. Během pár měsíců žila samotná, snažila se přežít. Vojáci ji znásilňovali a bili a byla pro ně jen hračka. Neponičená, nepoužitá, čistá hračka.
Po zkončení války si založila svatební salon. Jenže ve Španělsku jí obchod nevydělával a tak se rozhodla, že odejde do Ameriky.
Ze svatebního salónu se brzy stala návrhářská dílna, z dílny podnik a z podniku velice uznávaná a oblíbená firma Frigdes Celebration.
Nikdy se sama nevdala, ale přitom svatební šaty milovala ze všeho nejvíc.

Co oči nevidí, to srdce nebolí

25. srpna 2007 v 20:33 | N. |  vzkazník
Tohle je první článek do rubriky Vzkazník. Vlastně ani nevím, jestli je to vhodný název...
No, každopádně se potřebuju vypsat. Článek se týká Zlínské Barum Rally 2007, která právě tento výkend probíhá. Já, jakožto fanda, jsem nemohla chybět. Nejzajímavější jsou samozdřejmě vozy S2000 a hvězdné světové obsazení. Ale o tom mluvit nechci.

O Trabantu, Škodovce a Volvu

24. srpna 2007 v 21:41 | N.
Jede Trabant po dálnici D1 a najednou mu dojde benzín. Řidič zastaví a čeká, až
ho někdo vezme do vleku. Zastaví mu řidič se Škodovkou 120 a chvíli ho vleče. Po
chvíli se však na Škodovce něco porouchá a musí také zastavit. Po chvíli čekání
zastaví řidič s Volvem , zhodnotí situaci a říká:
"Jak to vidím, tak Vás klidně vezmu na lano oba dva."
Řidič Trabantu jen jemně poznamená: "Ale kdybyste jel moc rychle, tak já na vás
zatroubím, a vy zpomalíte, ano?"
"Spolehněte se", odvětí řidič Volva . Tak tedy vyjedou.
Na dálnici D1 u radaru, kolem kterého právě projeli, šťouchne jeden policista
podřimujícího kolegu a s vyjeveným obličejem se ho ptá:
"Viděl jsi to?"
Druhý odpoví: "Ne."
"Představ si, že tu teď projelo Volvo stoosmdesátkou!"
"No a? Kvůli tomu mě snad nemusíš budit."
"No jo, ale za ním jela úplně stejnou rychlostí škodovka sto dvacítka!"
"Fakt, jo?"
"A to ještě není všechno: Za nima lítal trabant od jedné strany silnice k druhé
a troubil, že je chce předjet!"

Nový kontakt!!! Změna e-mailu

24. srpna 2007 v 12:10 | N. |  blog
Tohle je docela důležitá informace. Tento blog má svůj vlastní e-mail. A to nickii.blog.cz.
Budu ráda, když mi napíšete. Ať už stížnost, pochvalu, připomínku nebo nápad.
Kontakt také naleznete v zápatí této stránky.
Napsat mi můžete také přímo, a to pomocí kolonky vlevo v menu.

Vesnické holky - co pro ně znamená "město"?

23. srpna 2007 v 23:06 | N. |  úvahy
Při nedávném výletě jsem si všimla jedné zvláštní věci. Procházela jsem malou, zapadlou vesničkou a míjela vesnickou holku mého věku, která na hřišti hlídala tři menší děti a občas si s nimi kopala balónem. Co by na tom bylo zvláštního, že má ráda děti... Jenže se mi zastavil dech, když jsem si všimla jejího oblečení a vzhledu. Světlé rifle a kraťoučký růžový top se třpytkami jí sice fakt slušel a v doprovodu cinkání řetízků při chůzi na botách s podpatkem to bylo krásné, ale problém mi vrtá hlavou ještě teď. Ptám se: proč se musí holka, co žije na vesnici převlékat do takovýchto outfitů, když jde jen za roh do samoobsluhy nebo k rybníku?

Puberťácký trouble (8. díll)

23. srpna 2007 v 22:28 | N. |  Puberťácký trouble
Kapitola osmá: Mlask
Regina vyslala Nině signál, že se nehodlá vzdát Martina. Ninu však trápí víc věcí než jen tato třídní kráva. Co udělá s Petrem?
Seděla jsem na židli v rohu místnosti, pozorovala amatérské blikání barevných světýlek a letmo sledovala Martina a Reginu, jak se k sobě tisknou v rytmu pomalé hudby. Přistihla jsem se. Žárlím. Sama jsem se tomu podivila. Já a žárlení? Blbost! Lhala jsem sama sobě a skřížila ruce na prsou, jako bych se sama se svým druhým já chtěla hádat.
Z myšlenek mne na zem vrátil známý tón. Píseň, kterou začal kazeťák napojený na bedny hrát, jsem dobře znala. Na tu píseň mne kdysi jeden kluk na táboře požádal o ruku. Nemyslel tím svatbu, jen chození, samozdřejmě. Ale řekl to. Řekl, že mne žádá o ruku. Je to tak tři roky, byla jsem ještě dítě. Ale tak moc mne to tehdy dojalo, že jsem plakala. A přez příval slz jsem mu odpověděla: "Ano, chci si tě vzít, Slávku!"

Nová rubrika - Vzkazník

23. srpna 2007 v 12:03 | N. |  blog
Posledích pár dní jste měli možnost povšimnout si nové rubriky na konci sloupku. Pojmenovala jsem ji Vzkazník, a to proto, že tam budu přidávat hloupé myšlenky, co nestojí za řeč, novinky, o které se chci podělit nebo třeba návrhy a odkazy, co prostě musíte vidět.
Je to taková odlehčená rubrika, vytvořená hlavně jako reakce na stížnosti některých čtenářů. Psali jste mi, že nesouhlasíte s touhle radikální změnou a chybí vám zde "puberťákovské" rubriky, co tu byly dříve.
Já vám vysvětlovala, že by mě to nebavilo, přece nemůžu dělat něco, co nechci. Ale tahle rubrika je pro vás, snad jako projev snahy a z části i mírná omluva.
A znovu Vás prosím, uvědomte si, jaký význam má výrok pana Svěráka z filmu Vratné lahve: "Tady já už pracovat nebudu, já bych tu už nebyl rád."
A já bych si dovolila výrok upravit na mé tělo: "Tohle já už dělat nebudu, já bych tu už nepracovala ráda."
Vaše N.

Velká Británie - Londýn

22. srpna 2007 v 23:00 | Nikolas |  cestopisy
červen 2007
Upřesnění: Londýn - hlavní město
Poloha: Anglie, Velká Británie, Evropa
Jazyk: angličtina
Měna: 1 GBP
Lidé: dost přátelští, ochotní vůči turistům
S kým: Sama
Na jak dlouho: Tři týdny
Suvenýry: Speciální obchody, tisíc různých věcí
Speciální zážitky: Černošský kamarád O.B. (Oubí), London Eye, Jízda celej den v metru bez vystoupení (to byl záměr) ;)



... aneb Vsunuta do života Židů

Vystupuju z letadla mířícího na brněnské letiště a při prvním kroku na českou půdu si oddychnu. Můj výraz ve tváři se změní z unavené turistky na nadšenou Češku, jako by říkající: Všude dobře, doma nejlíp. Moje oči už jen letmo mrknou na zaparkované letadlo. Konečně jsem doma. Pohled na české nápisy, stejně mluvící lidi a ceny v korunách mi zvedne náladu a ujistí mě, že rušný Londýn je už opravdu, opravdu daleko.

Kdo by tvrdil, že při své měsíční prohlídce tohoto známého velkoměsta nabudu odpočinku a zbavím se stresu, lhal by. I když mým cílem byly pouze památky, atmosféra pracujících businesmanů si i k vám cestičku najde a celý pobyt (nepříjemně?) zpříjemní.
Procházím přez pasovou kontrolu a hlavou se mi honí dojmy, útržky a obrazy. Avšak mou mysl ne a ne opustit nadšení z nového světa. Ze světa židovské rodiny.


Klikni na příběh dle výběru

22. srpna 2007 v 13:45 | N.
Pod nápisem v menu MŮŽEŠ SI PŘEČÍST naleznete různé příběhy, romány a povídky. Budu ráda, když napíšete komentář. Budu ráda i za negativní reakce a třeba i rady.
Prosím vás, aby jste tolerovali mé požadavky a NEKOPÍROVALI moje články.
Děkuju,
N.

Omluva

21. srpna 2007 v 11:57 | N. |  blog
Možná si říkáte, co ta holka sakra pořád dělá, že ten blog konečně neupraví? Nebo vás napadá, že například už nechci na blogu dělat, že mě nebaví, či že jsem líná ho dát do přehledného stavu.
Bohudík se však mýlíte. Pouze se mi doma rozbila obrazovka a nikde jinde nemám možnost se na internet podívat. Svoje romány a příběhy už zoufalstvím spisuju na různé papíry a staré sešity, abych je nezapomněla, nápady na desing se mi však do hlavy nějak nehrnou.
Chtěla bych, aby moje stránka působila důstojným, udržovaným dojmem, aby ale nebyla moc kýčovitá, přeplácaná nebo moc dětinská a hlavně aby byla přehledná. To přece není nic složitého, napadá vás právě teď. Ale věřte, že kdyby to pro mě nebylo složité, už by tu byl výsledek.
Ještě jednou se moc omlouvám za tento nízký přísun článků a nehorázný přechodný desing.
Vaše N.

Letní láska - Sbohem

9. srpna 2007 v 18:31 | Nikki
Byl tam, seděl na lavečce v parku a čekal. Vůbec mu nevadilo, že je tma, prší a že je promoklý. Pořád čekal, na ni.
Přišla do parku, postavila se vedle stromu tak, aby ji neviděl. Místo, aby za ním šla, stála tam a vzpomínala...

Pro hlupáka každý hloupý

8. srpna 2007 v 11:07 | N.
Pro začátek je možná důležitý říct, že tady nenajdeš nic, co bych sama nenapsala nebo nevyfotila. A když jo, tak se zdrojem.
Zato se můžeš ale zkusit prokousat některým z "románů" na pokračování nebo jestli máš radši kratší čtení, tak se zkusit začíst do nějaké povídky. Je tady taky varianta pro ty, co rádi přemýšlí, ti můžou zavítat do úvah.
Ze světa showbusinesu se tady toho moc nedozvíš, protože píšu jenom o těch, co mě zajímají.
Můžu se pochlubit, že ráda cestuju a fotím, takže píšu taky něco jako cestopisy, který najdete tady.
Nakonec nemůžu vynechat filmy, písničky, divadla a koncerty, který najdete ve společné rubrice s hloupým názvem kultura. :)
Nejčastěji na blogu ale píšu věci o něm a dá se říct, že nejpravidelněji udržuju rubriku Vzkazník (tam spíš žvatlám, co mě právě napadne).
Hodně informací jsem vynechala, ale to záměrně. Zkuste se tím mým hloupým světem trochu prokousat, zkuste najít tajný místečka a třeba se vám tady zalíbí.
"Pro hlupáka každý hloupý."
Nechci, abys mi říkal/a, co je tu špatně, když sám/a nic podobného třeba ani neumíš.
Nikolas
P.S. : Důležitá informace nakonec - můžete tady najít články podepsaný autorem jako např. Yvonne, N., Nikolas, Nikki, Nikolka :-* a tak dále, ale pro upřesnění je tento blog jenom můj a tyhle přezdívky patří pořád té jedné osobě, která je prostě jenom zoufalá a neví, jak si nadávat x)

Upřesnění

7. srpna 2007 v 10:56 | N. |  blog
Jak jistě vidíte, tato stránka podléhá pomalu, ale jistě velké rekonstrukci. Možná, že jste ji ani nepoznali. Jak taky, když už v ní jsou stejné pouze články.
Tím chci upozornit na stále se měnící desing, jelikož sice vím, jakou chci radikální změnu, ale vůbec netuším, jak ji udělat. Nemám prostě nápad. Původně jsem do záhlaví chtěla dát dopis s psacím brkem a mým vzkazem pro vás, ale bohužel mi to přišlo příliš složité. Takže jsem se rozhodla pro lehčí, jednoduchý vzhled.
Také jste si mohli všimnout, že jsem změnila svoji přezdívku. Výraz Nikki mi nepřišel důstojný. Přemýšlela jsem o přezdívce jako Andromeda, Venuše, Písanka. Ale zvítězila přezdívka daleko prostší a pravděpodobně nejdůstojnější. Prostě mi říkejte N., jen takhle. Zní to záhadně, zároveň je to přijatelné pro mé hloupé nápady.
Mějte se hezky,
slibuju, že do konce tohoto měsíce už se desing ustálí.
Vaše N.

Letní láska - Paříž

2. srpna 2007 v 17:49 | dotekylasky.estranky.cz
Jemný větřík si pohrává se spadanými listy kolem Seiny, panuje naprostá pohoda posledního dne školního výletu. Teda pro všechny mimo mě. "Tomáš si tě moc nevšímá...," prohodí Andy trošku soucitně, ale i škodolibě. Nemám jí na to co říct, protože vím, že má pravdu a taky je mi jasné, že Tomáš se Andree vždycky líbil. Zapnu si do uší hudbu a odebírám se do svého světa fantazie. Před očima se mi objeví vysokej kluk s nádhernýma hnědýma očima, kterého miluju už tak dlouho. Znovu se brouzdáme ve vlažné vodě a já opět cítím to vzrušení z jeho blízkosti při prvním polibku… Z přemýšlení mě vytrhne telefon. Paráda, přišla mi zprávička. Jméno odesílatele mi způsobí divoké bušení srdce. Rozhlížím se, abych našla Tomáška a zjistila, co to má znamenat. Na chvíli se setkáme očima, až mě zamrazí v zádech. Je to ten pohled, který jsem vídala o prázdninách a který mi od září už nepatří.
(c) 2006 - 2013 Nikolas (nickii.blog@email.cz)
zdroj obrázku v pozadí - zde